Vítejte u poslechu úplně prvního dílu podcastu Taste of Prague o dvou věcech, které máme nejraději - o jídle a o cestování. Tentokrát v češtině. Možná asi někteří z vás ví, že jsme před pár týdny založili podcast o tom samém v angličtině. Zatím vyšly čtyři díly, které najdete tady, tady, tady a tady. Tak proč ještě jeden v češtině? Důvod je prozaický: došli nám lidi.

Když jsme si totiž psali seznam lidí, kteří nám přijdou zajímaví a kteří toho o gastronomii a o cestovním ruchu ví opravdu hodně, rychle nám došlo, že ne všichni se s námi budou chtít bavit anglicky. Ne že by anglicky neuměli, ale spíš se v anglickém projevu necítí tak sebejistě. Jak mi před nahráváním psala právě Klára, „nechci vedle tebe znít jak idiot“. To je fér.

Nejdříve jsme si mysleli, že to vyřešíme v rámci jednoho anglického podcastu - prostě rozhovor nahrajeme na video a otitulkujeme do angličtiny. Hm. Pak jsme si řekli, že využijeme mých konexí ze školy (ÚTRL forever!) a jednotlivé díly si necháme přetlumočit. Nebo přeložíme přepis?

Nakonec jsme se ale po nezralé úvaze rozhodli založit podcast ještě jeden, a to v češtině. Je to prostě technicky nejčistší řešení. Takže teď budu vedle našich hostů budu pro změnu znít jak idiot já. Možná tomu nebudete věřit, ale když osm let všechno prezentujete anglicky, vrátit se k češtině je těžší, než si byste si mohli myslet. No však uslyšíte. Ale slibuju, že to bude lepší.

DÍL 1: Klára Donathová, recenzentka restaurací

A jsme moc rádi, že nový podcast můžeme odstartovat rozhovorem s Klárou, kterou možná někteří znáte pod přezdívkou Kačka Žvýkačka. S Klárou se známe už hodně dlouho - v podstatě od dob původního Scuku, snad jedné z prvních nezávislých webových stránek, které zveřejňovaly nezávislé recenze podniků. Scukařkou sice byla jen Zuzka, ale já jsem na setkání průvodních „Scukařů“, mezi které patřila právě i Klára, chodil od úplného začátku jako „plus one“. Až historie docení, jak velký vliv měl Martin Kuciel, alias Cuketka, na celé odvětví gastronomické kritiky a na českou food bloggerskou scénu vůbec.

Ale zpátky ke Kláře. Kláru vidím jako takovou Ruth Reichel pražské gastronomické kritiky. Pamatujete si na recenze podniků v českém tisku před takovými 15 lety? Na Balíka? Na politika Macka?!? (Chcete-li se pobavit a zároveň si uvědomit, jak dlouhou cestu jsme za posledních pár let ušli, přečtěte si Mackovu recenzi na Pohlreichův Divinis, včetně odpovědi šéfkuchaře a následné odpovědi recenzenta.) Na ty lehce vychloubačné výčty drahých surovin a ještě dražších vín v těch nejdražších a nejfajnovějších restauracích, kde se chutě snoubily a šéfkuchaři čarovali delikátní pokrmy? Na recenze, jejichž gastronomický obzor končil u Apenin a v Bordeaux? To samé se dělo v New York Times ještě na začátku 90. let a právě Ruth Reichel byla jednou z prvních recenzentek, které se nebály napsat recenzi i na to nejlevnější korejské bistro na adresách, kam se normální smrtelník v té době sotva odhodlal zajít.

A právě Klára je jednou z představitelek nové generace recenzentů a recenzentek, které se nesoustředí jenom na fine dining, ale i na zcela normální, pro běžné smrtelníky dostupné podniky, které mají co nabídnout. Zároveň své recenze pro Lidové noviny a pak týdeník Euro stavěla na zcela nekompromisní nezávislosti, což do té doby také nebylo úplně pravidlem. A vždy recenzi postavila na silném názoru, se kterým jste sice nemuseli souhlasit, ale který měla podložený tvrdými fakty. No prostě advokátka. Klára taky hodně cestuje, čímž získává větší povědomí o tom, co se děje a jak se vaří ve světě, což byla také dlouho slabá stránka české gastronomické kritiky.

V podcastu se s Klárou bavíme o spoustě věcí a upřímně jsem musel nahrávání někdy po 45 minutách zastavit, protože bych se na téma kritiky restaurací mohl bavit dlouhé hodiny, ale to by nikoho mimo nás dvou asi nebavilo. Rozhovor probíhal asi dva týdny po zveřejnění pro mnohé šokující recenze slavného brooklynského steak house Peter Luger z pera Peta Wellse, recenzenta New York times, takže jsme se hodně bavili o ní i o srovnání gastronomické kritiky u nás a v zahraničí. Ale probrali jsme spoustu témat:

Jak se k recenzím restaurací vlastně dostala
Na jakou tradici vlastně navazovala, resp. vůči jaké tradici se vymezovala
Co podle Kláry zaručí dobrou a nezaujatou recenzi restaurace
Jak moc se recenze restaurací vůbec čtou, je po nich poptávka?
Opravdu musí do restaurací chodit inkognito?
Jak si vybírá podniky, na které se bude psát recenze?
Cítila někdy tlak na recenze ze strany vydavatelů, majitelů restaurací?
Čelila někdy kritice za své recenze?
Proč se některé slavné pražské restaurace nikdy nerecenzují?
Proč stála u založení projektu dojedeno.cz a co si tento projekt klade za cíl?

No nic, tady do je. Honza z Taste of Prague zní jako idiot vedle Kláry Donathové, nezávislé recenzentky restaurací a zakladatelky projektu dojedeno.cz.

Doufám, že se vám první díl našeho českého podcastu líbil! Prosím zaregistrujte se k jeho odběru a pokud se Vám líbil, ohodnoťte nás. Díky moc a těšíme se na Vás příště!